Drahá ropa, rychlá jízda a mrhání palivem

Prostá jízda dle předpisů může vyřešit nejeden problém - s náklady na dopravu, dovozem paliva i globálním oteplováním! Nevěříte?

Ve svém služebním voze (a také v tom soukromém) mám jíž řadu let tempomat. Je zvláštní, jak tato technická vymoženost, zvláště v kombinaci s automatickou převodovkou, zklidní vaši jízdu. O bezpečnosti pak netřeba hovořit. Nemusíte se rozptylovat neustálou kontrolou rychlosti vašeho vozu pro splnění maximální povolené rychlosti v projížděném úseku vaší cesty. Proč o tom píši?

Povolená maximální rychlost v našich podmínkách je nejčastěji 50 či 90 km/h. Ta je bez nesnází udržitelná a myslím si, úměrně na velikost státu, dostačující. Zvláštní na celé věci je, že při nastavení této požadované rychlosti na tempomatu jsem de facto překážkou silničního provozu. Pravdou je, že předjedu spíše udýchaný kamion v kopci než kterýkoliv osobní automobil a jsem tudíž permanentně předjížděn ostatními účastníky silničního provozu. Nemám z toho komplex a nebudí to ve mně nutnost to předjíždějícímu vozu „vrátit“. Jsem strojař a celý život se tak říkajíc profesně pohybuji kolem aut. Vím, že při každé akceleraci či navýšení rychlosti byť jen o deset kilometrů se zvyšuje spotřebě pohonných hmot. To u nových aut ostatně potvrzuje ukazatel okamžité spotřeby na palubním displeji.

Nemyslím teď na svou peněženku či toho kterého řidiče, ale v kontextu momentální situace na trhu s ropou a výzvě k omezení její spotřeby si tak za volantem přemýšlím. V národohospodářském měřítku tato zbytečná a pro jednotlivého řidiče celkem zanedbatelná spotřeba způsobená rychlou jízdou v součtu určitě dělá nemalou částku. A ruku na srdce, těch pár minut ušetřeného času na náš život nemá žádný vliv, ovšem výdaje státu na dovoz tohoto zbytečně promrhaného množství ropy rozhodně nebudou malé. A to nemluvím o bezpečnosti na komunikacích!

A ještě jedna myšlenka na závěr. Kolik zapřisáhlých ochránců životního prostředí sedí za volanty těchto rychlých aut? Ono ne nadarmo platí, že vše souvisí se vším. To není „opruz“, ani lamentování či umravňování. Jen tak při jízdě vozem pozoruji dění kolem sebe a v rádiu poslouchám neúnavné diskuze o udržitelnosti všeho možného, nutnosti šetřit v kontextu reklam na půjčky nebo pomoci při vymáhání dluhů, či nekonečném boji s globálním oteplováním.

Šťastnou cestu.